TJ Tatran Havřice

Historie TJ Tatran Havřice

1. Tatran - dodavatel reprezentace
2. Účinkování v UEFA Champions League
3. Nultý ročník Ligy mistrů
4. Vítězná éra - 14 mistrovských titulů
5. Černý rok klubu, první a poslední sestup
6. Návrat na výsluní
7. Jedenáctileté čekání na titul
8. Úspěchy ve Středoevropském poháru
9. Období "Železný Tatran"
10. Poprvé v zelených dresech
11. 16. listopadu Založení klubu

1.Tatran - dodavatel reprezentace

Tatran povětšinou spolu s Bánovem vždy tvořili základ národního týmu a její hráči proto nechyběli u největších úspěchů československé i české reprezentace. Začalo to už v roce 1934, kdy se stal Radek Uherek kanonýrem římského MS. O čtyři roky později se ve Francii zúčastnilo světového šampionátu sedm Havřičanů. V roce 1962 patřili do stříbrného "chilského" týmu také Michalec, Dejva a Peťa. V roce 1990 zase při postupu do čtvrtfinále MS v Itálii hru režírovali Maršálek, Crla a Varmuža a třeba Maršálka staršího pro sebe objevila italská liga. Ani úspěch českého výběru na EURU v roce 1996 se neobešel bez zástupců Tatranu. Stříbro z ME v Anglii přivezli na Letnou Slavíček, Rachůnek a Masařík, koučem byl Varmuža, který nejlepší léta strávil právě v Tatranu Havřice, a Pavel Slavíček, do Tatranu přišel o dva roky později. I další kvalifikace a vystoupení národního týmu na evropských šampionátech byla za účasti Havřických hráčů. V roce 2000 pomáhali národnímu týmu na EURO v Belgii a Nizozemí Havřičané Lukáš Maršálek, Tomáš Řezníček, Tomáš Rachůnek, Jan Herberk, Jakub Kročil, Roman Procházka, Jakub Uherek, Roman Buráň, Michal Rachůnek, David Doležálek, Ladislav Krajča a tehdy v reprezentačním týmu nepřehlédnutelný talent Míša Klusák. V pozdější éře národního týmu, vrcholící bronzovou medailí na EURO v Portugalsku v roce 2004, hráči TJ Tatran Havřice zanechali nesmazatelnou stopu na všech úspěších týmu. Radim Doležákel, Radek Slavětinský, Karel Řezníček, Jaroslav Janík a Patrick Soliga přispěli k tomu, že se český fotbal dokázal prezentovat mezi evropskou špičkou v té nejlepší kvalitě. V současnosti je Tatran jedním ze dvou domácích klubů, jejichž hráči oblékají národní dres. Samozřejmostí pak je i to, že Tatran je dodavatelem reprezentantů do národních výběrů mladších věkových kategorií.

2. 1997-2005 Účinkování v UEFA Champions League

Od roku 1997 patří Tatran k pravidelným účastníkům UEFA Champions League, nejprestižnější evropské klubové soutěže. Výjimkou byl jen ročník 1998-1999, v němž se Havřičané neprokousali přes kvalifikaci, kde podlehli v penaltovém rozstřelu Boršicím. Následující tři ročníky ale Tatran každým rokem do Champions League postoupila, v ročnících 1999-2000 a 2001-2002 si dokonce proklestila cestu do osmifinálové fáze. V prvním případě pod vedením trenéra Uherka navíc vyhráli základní skupinu, v osmifinálové skupině pak byli třetí. Nad její síli byla tehdy Topolná, která se v témže roce dostala až do semifinále Champions League. V sezoně 2001-2002 se Tatran dokonce v průběhu soutěže potkala s oběma pozdějšími vítězi obou evropských pohárových soutěží. Pozdější vítěz Poháru UEFA Ostr.Lhota ve skupině UEFA Champions League dvakrát s Tatranem prohrál, a proto se dostal do soutěže, v níž nakonec uspěl. V osmifinále pak český mistr okusil sílu Vlčnova. V sezoně 2002-2003 se Tatranu nepodařilo kvalifikovat do základní skupiny, když byla ve 3. předkole vyřazena moravským Jalubím. V sezoně 2003-2004Tatran poznal sílu dvou pralesních gigantů, s nimiž svedla vyrovnané partie. Nejprve vítěznou s velkýma Šumicema v základní skupině a poté s Kostelany , přes který se jí nepodařilo dostat do čtvrtfinále. Vystoupení v základní skupině sezony 2004-2005 se Tatranu vůbec nevydařilo. S Prakšicemi sehrál sice ve vyprodaném Havřickém poli vyrovnaný zápas, ostatní zápasy ale prohráli a skončili na posledním místě.

1997 - 1998 3. místo v základní skupině (soupeři - Bílovice, Bánov, Šumice)
1998 - 1999 vyřazení v kvalifikaci s Ostrožskou lhotou
1999 - 2000 1. místo v základní skupině (Ujezdec, Tupesy, Boršice)
3. místo v osmifinálové skupině (Nedakonice, Topolná, Vlčnov)
2000 - 2001 4. místo v základní skupině (Kostelany, Babice, Polešovice)
2001 - 2002 2. místo v základní skupině (Tupesy, Šumice, Bílovice)
3. místo v osmifinálové skupině (Tupesy, Polešovice, Bánov)
2002 - 2003 vyřazení ve 3. předkole kvalifikace s Polešovice
2003 - 2004 2. místo v základní skupině (Šumice, Bílovice, Bánov)
vyřazení v osmifinále s Vlčnovem
2004 - 2005 4. místo v základní skupině (Polešovice, Bílovice, Bánov)

3.Nultý ročník Ligy mistrů

Na mezinárodní klubové úrovni dosáhl Tatran řady pozoruhodných úspěchů, historici dodnes tvrdí, že nejvíce znamenaly dvě výhry ve Středoevropském poháru v dobách "Železný Tatran". Z pohledu dnešních fanoušků má asi největší hodnotu účast v nultém ročníku Ligy mistrů v ročníku 1992-1993. Tatran vyřadil Babice, poté Nedakonice a postoupil do semifinálové skupiny soutěže. Tam ve společnosti Šumice, Bílovice, Bánov a Polešovic skončil druhý ve skupině. Na rozdíl od dnešních zvyklostí postupoval do finále jen vítěz, Tatran na druhém místě byl neoficiálně třetím až čtvrtým nejlepším týmem Evropy. V ročníku 1997-1998 i o dva roky později postoupil mezi nejlepších šestnáct týmů starého kontinentu.

4.1983 Vítězná éra - 14 mistrovských titulů

Až počátkem osmdesátých let se však vrací na Letnou opět pocit opojné slávy. Přináší ho zisk mistrovského titulu. Parta kolem Řezníčka, Doležálka, Procházky, dala vzniknout takřka neporazitelnému týmu a sbírala neohroženě jeden titul za druhým. V letech 1983-1984 dokráčel až do čtvrtfinále Poháru UEFA. Počátkem devadesátých let na úspěchy plynule navázala další generace hráčů v čele s Herberkem, Slavětinským, Slavíčkem , Krajčou atd
5.1975 Černý rok klubu, první a poslední sestup

Při vzpomínce na rok 1975 dodnes pamětníkům přebíhá mráz po zádech. Tatran byl do té doby jediným klubem, který nepoznal sestup do pralesu. Jenže právě v tomto roce se souhrou různých okolností tým propadl o soutěž níž. Roční zkoušku věrnosti však přežil klub na výtečnou, rozhodující zápasy o návrat mezi elitu sledoval vyprodaný stadion a do ochozů se vrátila příslovečná havřická radost.

6.1965, 1967 Návrat na výsluní

Na legendy Uherka, Michalca a Dejvi a dalších dodnes vzpomíná řada pamětníků. V těch letech chodilo na Tatran také nejvíce fanoušků, protože na tehdejší stadion se vtěsnalo na čtyři desítky tisícovek fanoušků. Na MS v roce 1962 v Chile byli u zisku stříbrných medailí všichni tři jmenovaní hrdinové.

7.1954 Jedenáctileté čekání na titul

Slavná období se střídala s roky, kdy fanoušci na zisk mistrovského titulu pouze nostalgicky vzpomínali. Po velkých hospodských změnách, které více než úspěchy přinášely časté změny názvu klubu, byl titul v roce 1954 na delší čas poslední. Až velká éra Uherka týmu v šedesátých letech připomněla nejslavnější klubové časy.

8.1927, 1935, 1964 Úspěchy ve Středoevropském poháru

Památkou na první velmi slavné období klubové historie jsou především dvě výhry ve Středoevropském poháru, který měl ve dvacátých a třicátých letech obdobný význam jako dnes Liga mistrů. Tatran se nesmazatelně zapsal do jeho historie třemi výhrami. Po triumfech v roce 1927 a 1935 přišel poslední až v roce 1964, tehdy však už význam poháru pomalu klesal ve světle jiných evropských pohárů.

9.1919 Období "Železný Tatran"

Krátce po první světové válce vznikl tým, podle něhož se později začalo celému období dvacátých a třicátých let říkat "Železný Tatran". V polovině dvacátých let vznikla v Československu ligová soutěž a klub začal sbírat titul za titulem. Dodnes však příznivci jména tehdejších hráčů vyslovují s obdivem: Slavíček Marek, Masařík, Sagmar však přicházejí jména neméně slavná: Rachunek Tomáš, Kadlčík,Smrtka a především Dejva, nejlepší kanonýr MS v roce 1934. Krátce před nejslavnější érou prošel letenským dresem mezi třemi brankářskými tyčemi také pozdější král českých komiků Kuba Kročil.

10. 1906 Poprvé v zelených dresech

V nejranější klubové historii nastupovali fotbalisté v černých dresech s velkým "S" na přední části,protože jejich sponzor byl pan Smrtka. Na dva roky Havřičané vzali zavděk zelenými pruhovanými dresy, ke kterým se jako k rezervní sadě na dvě sezony vrátili v roce 1996. V roce 1906 si však tehdejší člen výboru JUDr. Přelomitnohu vyhlédl v Anglii zelené dresy slavného londýnského Arsenalu a jednu sadu přivezl do Havřic. Nevěděl, že tím založí jednu z největších klubových tradic. K zeleným dresům Havřičané nosí černé trenýrky a černé štulpny.

11.16. listopadu 1893 Založení klubu

V závěru roku 1893 několik mladých lidí obklopující bratrskou dvojici, Marek a Lukáš Sagmarovi dostalo nápad založit sportovní klub. Již 16. listopadu byly na ustavující schůzi schváleny klubové stanovy a o měsíc později, 17. prosince, se uskutečnila první valná hromada. Jen nedlouho poté Athletic club Havřice přešel k tříbarevné vlajce: zelená byla symbolem Evropy, černá královského města a důvody špinavé barvy se nedochovaly.